Zpět

 

Stabilní katastr je ucelené, na svoji dobu maximálně objektivní a přesné dílo o kvantitativním i kvalitativním stavu půdního fondu a ekonomiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Byl založen za účelem jednoduchého a spravedlivé­ho vyměření pozemkové daně v celém rakouském státě. Práv­ním základem byl patent císaře Františka I. ze dne 23.pro­since 1817, který stanovil, že práce spojené s jeho vyho­tovením budou probíhat postupně v jednotlivých korunních zemích monarchie.

 

Obsahem fondu jsou katastrální operáty z území Čech, Moravy a Slezska. Základní jednotkou, pro kterou byl stabilní katastr založen, byla katastrální obec, určená pří­slušností k bernímu okresu a kraji. Do roku 1850 bylo v Čechách 16 krajů, na Moravě 6 krajů a ve Slezsku 2 kraje. V roce 1850 se zmenšil počet krajů v Čechách na 13 a na Moravě na 2. Současně došlo k novému vymezení některých berních okresů a katastrálních obcí.

 

Katastrální operát stabilního katastru se vzhledem k rozsáhlosti a různorodosti prací dělí na:

a) měřický operát, tj. výsledek geometrického zaměření a zobrazení na mapách veškerých pozemků

hospodářsky obdělávaných i jiných,

b) písemný operát, tj. soupis pozemků a jejich držitelů,

c) vceňovací operát, tj. rozdělení pozemků podle druhů vzdělávání (kultur) a pěstovaných plo­din, jejich vtřídění do jakostních (bo­nitních) tříd, zjištění čistého výnosu z nich a stanovení pozemkové daně.

 

Daň podle stabilního katastru byla na základě císař­ského patentu z roku 1859 předepisována od roku 1860. Již od začátku byla znehodnocena nestejnoměrným vceněním v dů­sledku dlouhého časového rozmezí vceňovacích prací. Rovněž prudký rozvoj hospodářství, zejména průmyslu, v polovině19.století způsobil nesoulad mezi katastrálním operátem a skutečností. Proto byla zákonem ze dne 24.května 1869 naří­zena reambulace stabilního katastru, která trvala do roku 1881. Týkala se doplnění měřického operátu změnami vzniklými po původním měření a nového vceňování pozemků. Reambulace nedosáhla kvality předchozích prací. Její technické provedení místy katastrální operáty stabilního katastru znehodnotilo.

 

Údržba katastrálních operátů, zaručující jejich přesný soulad se skutečným a právním stavem, byla nařízena zákonem č.83 říšského zákona, o evidenci katastru daně pozemkové, ze dne 23.května 1883.

 

Udržovaný měřický operát, tj. podrobné mapy, byl stále více využíván k různým technickým účelům. Při výstavbě měst a obcí se vyskytovala potřeba větších měřítek. K obnovenému mapování v měřítkách 1:1440 a 1:720, později v měřítkách 1:2500, 1:1250, 1:2000 a 1:1000, souvisejících s mírou metrickou, došlo podle instrukce z roku 1887.

 

Využívání stabilního katastru, udržovaného ve stálé sho­dě se skutečností, bylo ukončeno v roce 1955 založením jednot­né evidence půdy.

 

Operáty stabilního katastru určené k archivaci byly od svého vzniku uloženy na dvou místech: v zemských archivech zo­brazovaných zemí a ve vídeňském ústředním archivu. Po rozpadu monarchie a spisové rozluce byly soustředěny v Ústředním ar­chivu pozemkového katastru v Praze (předchůdci ÚAZK), uspořá­dány podle tehdejšího zemského zřízení do dvou celků: Země Česká a Země Moravskoslezská a průběžně doplňovány katastrál­ními operáty, které byly po dobu platnosti využívány katast­rálními úřady i jinými orgány státní správy.

 

V době vyhotovení prozatímního inventáře nejsou vceňova­cí operát reambulovaného katastru a písemný operát archivnězpracovány. Pro badatele jsou zpřístupněny dílčími soupisy. Časový rozsah fondu bude upřesněn a konečný počet inventárních jednotek bude znám až v definitivním inventáři.

 

Text zpracovaly: Ing. Pavla Kostková, Ing. Jitka Římalová