Zpět

Cassini-Soldnerova zobrazovací soustava je geodetickým základem stabilního katastru založeného patentem císaře Františka I. ze dne 23.prosince 1817.

Je to válcové zobrazení na válec v příčné poloze, který se dotýká zemského povrchu podél poledníku jdoucího přibližně středem zobrazovaného území, tzv. základního poledníku. Ten zůstává nezkreslený a je souřadnicovou osou X zobrazovací soustavy. Souřadnicová osa Y kolmá k ose X v počátku je rovněž nezkreslená. Délkové i úhlové zkreslení se vzdáleností od počátku roste.

Proto bylo nutné rozdělit území Rakouska na sedm pásů, z nichž každý tvořil samostatný souřadnicový systém, vztažený k vlastnímu počátku. Pro Čechy byl počátek souřadnicového systému v trigonometrickém bodě Gusterberg v Horních Rakousích a pro Moravu v trigonometrickém bodě sv. Štěpán ve Vídni. Jejich zeměpisné souřadnice byly určeny astronomicky, pro Gusterberg 48º02'18,47"severní šířky, 31º48'15,05" východně od Ferra, pro sv. Štěpán 48º12'31,54" severní šířky, 34º02'27,32" východně od Ferra. Gusterbergský souřadnicový systém není orientován přesně k severu, kladná (jižní) poloosa X je odkloněna k západu o 4'22,3".

K vyhotovení měřického operátu, který je jednou ze základních součástí stabilního katastru bylo třeba mít dostatečné množství pevných bodů daných pravoúhlými rovinnými souřadnicemi. Tyto body byly určeny trigonometricky rozvinutím trojúhelníkových sítí, protože v trojúhelníku je možné ze známé strany a dvou k ní přilehlých přímo měřených úhlů vypočítat všechny zbývající prvky. U prvního trojúhelníku je známou stranou přímo měřená základna. V gusterbergském souřadnicovém systému je to základna s koncovými body Gusterberg a Kremsmünster dlouhá 14 989,453 m, ve svatoštěpánském souřadnicovém systému je to základna u Vídeňského Nového Města dlouhá 12 158,175 m. Z těchto základen byla v obou systémech odvozena trigonometrická síť I.řádu nazývaná také velká síť s délkami stran.20-40 km, v některých případech až 60 km, která byla na elipsoidu orientována astronomickým zjištěním polohy některých (Laplaceových) bodů. Tato síť byla zhuštěna do sítí nižších řádů: do trigonometrické sítě II.řádu zvané malá síť s délkami stran 6-15 km a do trigonometrické sítě III.řádu s délkami stran 4-9 km a hustotou tři trigonometrické body na jednu čtvereční míli. Číselná triangulace probíhala v Čechách v létech 1824-1828 a 1830-1840 a bylo při ní určeno 2623 trigonometrických bodů, na Moravě a ve Slezsku v létech 1821-1829 a určeno bylo 1069 bodů. Byla organizována a její dílčí výsledky byly vedeny po pracovních úsecích řízených vždy jedním triangulátorem, který zodpovídal za zaměření i výpočty vedoucí k určení souřadnic bodů. K jejímu definitivnímu uzavření, k očíslování a stabilizaci trigonometrických bodů a uspořádání triangulačních výsledků podle krajů došlo až v létech 1845-1852.

Trigonometrická síť IV.řádu vznikla graficky na měřickém stole v hustotě 57 bodů na jednu čtvereční míli, z nichž asi 1/3 byla stanoviska měřického stolu pro podrobné měření.Od roku 1865 byla i tato síť určována číselně.

Fond obsahuje měřické zápisníky, výpočty, dílčí i definitivní triangulační výsledky a topografické popisy trigonometrických bodů, záznamy o jejich přehlídkách v pozdějších létech a další materiály související s jejich využíváním a to v obou systémech:

a) gusterbergském
b) svatoštěpánském.

Triangulační práce v Uhrách byly zahájeny v roce 1853. Souřadnicové soustavy byly voleny např. tak, že osou X byl poledník procházející Glocksbergskou hvězdárnou v Budapešti a osou Y byla kolmice v tomto bodě. Takových rovinných soustav bylo více. Vyhotovená triangulační síť, tzv. stará hlavní síť, byla měřena teodolity a připojena k měřickým základnám Rakouska. Pro podrobné měření byla vybudována grafická triangulace. U druhé části sítě bylo po roce 1860 použito k převodu zeměpisných souřadnic na rovinné stereografické projekce, tj. konformního azimutálního zobrazení se stejným počátkem v Budapešti. Po roce 1908 byla kromě této soustavy zavedena nová zobrazovací soustava válcová. Obsahem fondu jsou pouze triangulační listy grafické triangulace v kopiích a složka výpočtů trojúhelníků.

 

Text zpracovaly: Ing. Pavla Kostková, Ing. Jitka Římalová