Informace o dostupných archiváliích

Aplikace Archivní mapy slouží k rychlému vyhledání digitalizovaných mapových archiválií pomocí navigační mapy. Kromě map Ústředního archivu zeměměřictví a katastru (ÚAZK) zpřístupňuje aplikace i indikační skici stabilního katastru, které jsou uloženy v Národním archivu v Praze, v Moravském zemském archivu v Brně a v Zemském archivu v Opavě. Všem těmto archivům za spolupráci děkujeme.


Podkladovou navigační mapu je možné volit v podobě mapy nebo ortofota. Pro efektivnější práci a pro získání dalších informací je možné ji doplnit o další volitelné překryvné vrstvy, jako jsou klady listů různých historických mapování našeho území, obraz georeferencovaných a spojených císařských povinných otisků (tam, kde je k dispozici), při větším přiblížení o obraz současné katastrální mapy nebo mapy pozemkového katastru, o názvy ulic apod.

Kliknutím do navigační mapy se objeví mapy různých druhů a měřítek, které dané místo a jeho okolí zobrazují. Jedná se o tyto mapové archivní soubory:

Stabilní katastr

Císařské povinné otisky map stabilního katastru

Jsou kmenovým fondem Ústředního archivu zeměměřictví a katastru a patří mezi jeho nejžádanější a nejvyužívanější archiválie. Každé katastrální území stabilního katastru je zobrazeno na několika mapových listech nejednotných rozměrů. V navigační mapě aplikace je možné jako volitelnou překryvnou vrstvu zobrazit hranice katastrálních území stabilního katastru. Pokud není pro určité katastrální území císařský povinný otisk dochován, je v některých případech nahrazen například tzv. originální mapou stabilního katastru. Pro odlišení jsou originální mapy v pravém horním rohu náhledu označeny "OR" případně "ORBM". Více o císařských otiscích.



Originální mapy stabilního katastru

Originální mapy stabilního katastru jsou přímým výsledkem měřických prací při založení stabilního katastru. Jde o ručně kreslené a vybarvené mapy, které byly po dokončení litograficky reprodukovány a vždy jedna z tiskových kopií byla po ručním vybarvení uložena ve Vídni jako kontrolní exemplář, tzv. císařský povinný otisk. Ostatní kopie byly používány k běžné práci. Vlastní originální mapy byly poté ještě po nějakou dobu vedeny jako mapy evidenční a byly do nich červeně dokreslovány nastalé změny. Ve složitějších případech byl nový stav vykreslen na zvláštní listy, označené jako Beimappe (příložná mapa). Tímto dodatečným zákresem změn se originální mapy zásadně liší od císařských povinných otisků, na kterých byl zakonzervován původní stav v době založení katastru. V řadě případů byly také dvě sousední obce mapovány společně (ale s vyznačenou společnou hranicí) a až na císařských otiscích byly odděleny.



Katastrální mapy evidenční

Podle právní úpravy z roku 1883 musely být katastrální operáty vyhotovené podle výsledků jednorázové reambulace stabilního katastru udržovány v přesném souladu se skutečným a právním stavem. Platnost originálních map stabilního katastru, využívaných do té doby jako mapy evidenční, byla postupně ukončována. Evidence byla dále prováděna na jednom z jejich otisků, považovaném za novou platnou katastrální mapu. Zákon ukládal držitelům, soudům a jiným úřadům ohlašovací povinnost, to znamená, že každá změna musela být ihned oznámena bernímu nebo katastrálnímu měřickému úřadu, který zajistil její zaměření. Jeho výsledky byly podkladem pro údržbu katastrálních map, která spočívala v přeškrtání neplatného stavu a v doplnění stavu nového, vše červeně. Po ukončení platnosti katastrálních map, formálně vyjádřeném zápisem: K reprodukci připraveno podle stavu ke dni 31.12.1..., následovala nová obnova reprodukcí, ke které nedocházelo v pravidelných intervalech, ale podle potřeby.


Indikační skici stabilního katastru

Zároveň s podrobným měřením byla z rozpracované originální mapy odvozena její kopie, tzv. indikační skica, jejíž listy vznikly rozdělením listů originální mapy na čtvrtiny. Byla barevně provedena podle stejných zásad jako originální mapa a doplněna z polního náčrtu o jména držitelů, čísla domů, druhy kultur, zákonnou vlastnost pozemků a čísla mezníků na hranici obce. Takto upravená indikační skica byla porovnána se skutečností a tím byl ověřen výsledek měření. Záznamy o revizi byly vyznačeny červeně a potvrzeny podpisy geometra, vrchnostenského úředníka a zástupců obce. Dále bylo katastrální území rozděleno na trati označené velkými písmeny a pojmenované, v jejichž rámci byly červeně očíslovány parcely parcelními čísly. Stavební parcely byly očíslovány černě zvlášť. K indikační skice byl přiložen náčrtek Parzellirungs Croquis der Gemeinde ……, který přehledně znázorňoval celé území obce, pozemkové trati včetně jejich označení, klad a nomenklatury mapových listů, čísla mapových listů v rámci jednoho katastrálního území a trigonometrickou sít použitou při podrobném měření. Parcelní čísla, jimiž byly očíslovány pozemky v jednotlivých tratích, a parcelní čísla cest, vodních toků a stavebních parcel byla uvedena ve výkazu (Parzellen Ausweis) spolu s pojmenováním tratí. Na rubové straně byl v některých případech obdobný náčrtek katastrálního území Berechnungs Croquis der Gemeinde ……, na němž byla parcelní čísla pozemků, stavebních parcel, cest a vodních toků rozdělena do dvou kategorií: A - místní část a B – ostatní. Indikační skici sloužily při dohotovení originální mapy, k sestavení parcelních protokolů a k oceňovacím pracím.


Mapa kultur stabilního katastru 1837-1844

Mapa kultur (součást vceňovacího operátu stabilního katastru) zachycuje v přibližném měřítku 1:36 000 plošný rozsah jednotlivých existujících kultur v Čechách v rozpětí let 1837-1844. Barevně jsou rozlišeny role (bíle), pastviny, louky a zahrady (zeleně v různé sytosti), vinice a chmelnice (růžově s odlišením značkou), lesy (šedě). Dále obsahuje vyznačení bonitních tříd v rozsahu I-IV (chybí v některých katastrálních územích a často i u lesů). Detailně je znázorněn průběh hranic katastrálních obcí (tečkované černě se žlutou lemovkou), krajských (tehdejších 16 krajů, červeně), zemských (zeleně a žlutě) a dominií (karmínově). Dalším obsahem jsou panské dvory, mlýny a jiné hospodářské objekty jako papírny, cihelny apod. a také některé hrady. Výškopis na mapě chybí s výjimkami výrazných vrcholů nebo jiných terénních útvarů, kde se uplatňuje primitivní šrafování.



Výkazy s porovnáním ploch 1845 a 1948

Jako doplněk k císařským povinným otiskům jsme naskenovali a na webu zpřístupnili výkazy s porovnáním ploch 1845 a 1948. Tyto výkazy umožňují porovnat celkovou výměru druhů pozemků (role, louky, zahrady, pastviny, lesy, zastavěné plochy, neplodná půda aj.) v roce 1845 a v roce 1948 v jednotlivých katastrálních územích. Ke každému katastrálnímu území je tedy možné jednoduše zobrazit vedle císařského povinného otisku a indikační skici i příslušný dochovaný výkaz, který je zpravidla jednostránkový, ale v případech změn rozsahu katastrálního území i vícestránkový.



Další mapová díla

Mapy odvozené z třetího vojenského mapování

Soubor tvoří mapové listy různých vydání topografických sekcí 1:25 000 a speciálních map 1:75 000 původem ze třetího vojenského mapování. Více o vojenském mapování.







Topografické mapy v systému S-1952

V prvém období po skončení 2. světové války byly obnoveny práce na přerušených projektech dosavadního topografického mapování československého území. V roce 1946 bylo ve Vojenském zeměpisném ústavu Praha (VZÚ) pro potřeby československé armády zavedeno užívání Gauss-Krügerova konformního příčného válcového zobrazení se šestistupňovými poledníkovými pásy, s počátečním poledníkem Greenwich a Besselovým elipsoidem ("S-1946"). V roce 1953 vláda ČSR usnesením č.35 "O změně geodetických základů ČSR" ze dne 28. července 1953 schválila doporučení konference představitelů geodetických služeb zemí lidové demokracie a SSSR (Sofie 1953) a stanovila, že v ČSR bude referenční plochou pro geodetické, topografické a kartografické práce elipsoid Krasovského, jednotnou zobrazovací soustavou bude příčné konformní válcové zobrazení v mezinárodní úpravě se šestistupňovými poledníkovými pásy pro mapy měřítka 1 : 10 000 až 1 : 500 000 a s třístupňovými pásy pro mapy v měřítku větším. Systém souřadnic navázaný na sovětský systém souřadnic 1942 se nazývá v ČSR souřadnicový systém 1952. Počátkem výpočtu výšek na území ČSR byl základní výškový bod Lišov, vztažený na nulu kronštadtského vodočtu v SSSR (výškový systém se nazývá baltský). Resoluce sofijské konference, schválená československou vládou, žádala zúčastněné státy a jejich geodetické služby, aby do roku 1959 provedly nové mapování v měřítku 1 : 25 000 a zpracovaly nové topografické mapy měřítek 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000 a 1 : 500 000. Postupně se ukázalo, že souřadnicový systém S-1952, odvozený v ČSR nezávisle na sousedních státech, neposkytuje žádoucí přesnost. Proto bylo v souladu s usnesením vlády ČSR č.1391 z 1. června 1955 v létech 1955-1958 provedeno společně vyrovnání tehdejšího sovětského bloku evropských států, jehož výsledkem bylo odvození a zavedení zpřesněného souřadnicového systému S-1942 a výškového systému, označeného v ČSR baltský výškový systém po vyrovnání. Na konferenci geodetů SSSR a lidově demokratických států v roce 1954 vznikl podnět k topografickému mapování států v měřítku 1 : 10 000 a 1 : 5 000. Vláda ČSR usnesením č.1391 ze dne 1.června 1955 uložila provedení základního topografického mapování státního území v měřítku 1 : 10 000 a důležitých národohospodářských oblastí v měřítku 1 : 5 000. Práce byly provedeny v létech 1958-1973 v souřadnicovém systému S-1942.


Státní mapa 1 : 5 000 – odvozená

Státní mapa 1 : 5 000 – odvozená byla zprvu zamýšlena jako provizorium a její vyhotovení se předpokládalo v době co možná nejkratší. Vznikla pro celé státní území s výjimkou prostorů zobrazených již ve Státní mapě ČSR 1 : 5 000 a prostorů, pro které nebyly mapové podklady. Obsahem mapy je polohopis, výškopis a popis. Pro první vydání byl polohopis odvozen z katastrálních map a výškopis z nejvhodnějších existujících podkladů, případně i z topografických sekcí 3. vojenského mapování. U opakovaných vydání bylo snahou docílit co největší shody obsahu mapy se skutečným stavem. Při obnově byly proto využívány vždy nejnovější dostupné podklady. Pro polohopis to byly např. Státní mapa ČSR 1 : 5 000 i hospodářská, příruční katastrální mapy vedené v souladu se skutečností, pozemkové mapy evidence nemovitostí, mapy vyhotovené podle Instrukce A, podle technických předpisů pro tvorbu technickohospodářských map, případně základních map velkého měřítka, leteckých snímků a jiné. Pro výškopis to byly kromě podkladů výše uvedených ještě topografické mapy v systému S-1952, Základní mapa 1 : 10 000 a jiné. U těch mapových listů, kde byly pro první vydání použity toposekce, byl výškopis nově zpracován. Mapy vycházely od padesátých let minulého století.


Státní mapa 1 : 5 000 – odvozená se sítí systému S-1952 v rámu

Druhé doplněné vydání Státní mapy 1 : 5 000 - odvozené mělo v rámu vyznačenu síť rovinných souřadnic Gauss-Krügerova zobrazení v systému S-1952, který byl utajován, proto byly tyto mapové listy v ÚAZK řazeny v samostatném souboru. Mapový rám obsahuje rysky rovinné souřadnicové sítě Křovákova zobrazení v půlkilometrovém intervalu, rysky rovinné souřadnicové sítě třístupňových pásů v systému S-1952 v půlkilometrovém intervalu, rysky zeměpisné sítě a jejich popis.


Mapa evidence nemovitostí

Dne 1. 4. 1964 nabyl účinnosti zákon č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí. Evidence nemovitostí měla evidovat především údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby. Soulad evidence nemovitostí se skutečným stavem měla zajišťovat ohlašovací povinnost všech uživatelů nemovitostí vůči příslušnému národnímu výboru a následná oznamovací povinnost národního výboru vůči orgánům geodézie. Listiny o nemovitostech měly být předkládány orgánům geodézie do 60 dnů od nabytí právní moci, nebo ode dne jejich vzniku. Součástí evidence nemovitostí mělo být i evidování právních vztahů k nemovitostem. Komplexní zakládání evidence nemovitostí, při kterém se zjišťovaly a zapisovaly aktuální právní vztahy k nemovitostem, bylo prováděno podle Směrnice pro Komplexní zakládání v letech1964 až 1988. Evidence nemovitostí obsahovala operát měřický (mapa pozemková v souvislém zobrazení, mapa pracovní rozřezaná na čtvrtiny, používaná pro práce v terénu a mapa evidenční uložená na obcích), operát písemný (výkaz změn, soupis parcel, evidenční listy, listy vlastnictví, seznam a rejstřík uživatelů a vlastníků a seznam domů), sbírku listin (rozhodnutí a jiné listiny, záznam změn, polní náčrty, geometrické plány, zápisníky měřených směrů, úhlů a délek, výpočty geodetických údajů, výpočty výměr změněných parcel, soupisy hlášení) a sumarizační výkazy. Měřický operát evidence nemovitostí vycházel z předchozích ostrovních map bývalého pozemkového katastru, které byly skresleny do souvislého zobrazení. Nové pozemkové mapy byly postupně vyhotovovány na základě výsledků technickohospodářského mapování - THM (1961 - 1981), později na základě výsledků tvorby základní mapy velkého měřítka - ZMVM (1981 - 1992).


Odkazy na další archiválie

Odkazy na další archiválie umožní badateli studovat vedle archivních ortofot a leteckých měřických snímků i digitalizované mapy Sbírky map a plánů do roku 1850, staré ročníky Zeměměřičského věstníku nebo si virtuálně projít příležitostné výstavy dalších mapových archiválií ze sbírek a fondů ÚAZK i současných produktů Zeměměřického úřadu.


Vademecum ÚAZK

Aplikace pro procházení strukturou archivu a zjišťování informací o obsahu jednotlivých fondů a sbírek. Vzájemnými odkazy propojená s aplikací Archivní mapy.





Sbírka map a plánů do roku 1850

Obsahem sbírky jsou kartografická díla evropských kartografů a kartografických dílen od druhé poloviny 16. století a kartografických vydavatelství a nakladatelství z let 1800-1850. Mapy jsou rozděleny do tří celků: bohemika, zahraniční území a plány měst. Vyhledávání ve sbírce je řešeno prostřednictvím několika rejstříků. Pro každý z výše uvedených celků sbírky je samostatně veden rejstřík územní, jmenný a ve dvou případech i tématický.


Zeměměřičský Věstník od roku 1913

Zeměměřičský Věstník (později Zeměměřičský Obzor - Zeměměřictví) je přímý předchůdce dnešního odborného a vědeckého měsíčníku Geodetický a kartografický obzor. Zpřístupňujeme všechna čísla od prvního ročníku (1913). Za poskytnutí podkladů 1913 až 2004 děkujeme Ing. Jozefu Markovi ze Slovenské spoločnosti geodetov a kartografov, poslední ročníky poskytl za redakční radu GaKO Petr Mach, Zeměměřický úřad. Více na stránce archivu resortních časopisů.


Výstavy

Virtuální prohlídka příležitostných výstav vybraných mapových archiválií ÚAZK i současných produktů Zeměřického úřadu. Více na stránce Výstavy.